Ačkoliv to tak zprvu nevypadalo, dovedl mě nakonec poslech „Formulæ“ alias nejnovějšího studiového počinu MASTER´S HAMMER až k oslavným ódám na originálnost a mimořádný hudební potenciál obsahu jeho drážek (v této souvislosti se mimochodem připomíná, že 2LP verze alba vychází v první školní den, tedy 1. září). Tolik krásy, ať už v podobě ilustrací, zvukomalebných textů či temného metalového broušení na jednom jediném nosiči, to je věru věc, na kterou v domácích končinách nenarazíte každý den. A protože to není poprvé, co na adresu MASTER´S HAMMER pějeme na stránkách Metalopole chvalozpěvy, měl jsem za to, že tentokráte je třeba vyzvat i někoho z kapely k tomu, aby nám také odhalil něco málo z jeho pohledu na věc. Na otázky odpovídal František Štorm, ale jak je vidno z jeho odpovědi na předposlední z nich, budeme ještě muset zkusit prohodit slovíčko i s Necrocockem.

Jak je to se sestavou MASTER´S HAMMER - je nějaká stálá nebo se mění podle tvých rozpoložení před nahráváním toho kterého alba?

Sestava studiových projektů je většinou proměnlivá, a platí to i pro MASTER´S HAMMER. Obsah řeším já a pak s Necrocockem zvažujeme nové zvuky a případné hostující muzikanty. Takový postup se osvědčil už od „Konví“.

A jak je to s živými bubeníky? Proč někdy ano a někdy ne? Dáš v tomto směru na názory kritiků? Tuším, že účast Honzy Kapáka na novince opět uvede ve spokojenost mnoho publicistů, včetně mě…

Honza je opravdu skvělý bubeník, dává písním takový klasický tah, ale některé věci vyžadují automat.

Co bylo hnacím motorem pro vznik „Formulæ“? Jak bys popsal „vývojové období“ mezi jednotlivými alby MASTER´S HAMMER, třeba i teď na aktuálním případu „Vagus Vetus“ – „Formulæ“?

„Vagus Vetus“ je zemitá a introvertní deska, na „Formulích“ zní vichr divokých vizí, je to album plné průrazných emocí i nemocí. Vývojové období bylo v zimě na přelomu roků 2015/2016, kdy jsem skládal písně na mé oblíbené pláži v Indii. Nesnáším ty seversky pochmurné misantropické nálady, nudí mě, radši si zazpívám něco s hinduisty při jejich kořalce.

A proč vlastně „Formulæ“? Jak má posluchač chápat tenhle název, přijde mi, že s ohledem na texty na albu lze tenhle výraz skutečně vykládat různě…

Jakkoli, všechny významy platí! V dětství jsem obdivoval Emersona Fittipaldiho, Laudu a ostatní krále Formule 1, a doufám, že nejsem sám.

Odkud se bere tvá inspirace, ať už při psaní hudby nebo textů?

Je to o pohledu zavřenýma očima, o skákání z nekotvené lodi v tropickém moři, o neznámých hlubinách v sobě, které se otevřou při halucinačních stimulacích.

Jak je daleko chvíle, kdy tě někdo obviní z vykrádání sebe sama (při skládání hudby MASTER´S HAMMER)? Myslíš, že je možné zůstat autorsky svěží delší dobu i pokud kapela si ve svém výrazu zůstává podobná nebo dokonce stejná?

Sám sebe vykrádati je lepší než napodobovat trendy. Umím asi tři akordy, které do zblbnutí obměňuji, takže to musím futrovat bezuzdnou elektronikou, což je hazard s dobrým vkusem a to já rád. Při skládání především bavím sebe, Necrococka i Vlastu Vorala, kterej mi tak trochu kouká přes rameno a potutelně se šklebí pod knírem, zatímco tuní motor lodi, kterou jezdíme na opuštěné pláže i do ústí goánských řek.

Je „Formulæ“ album veselé nebo spíše smutné? Sám se nedovedu rozhodnout, obzvláště když vedle sebe postavím třeba „Všem jebne“ a „Rurální dobro“…

Jednoznačně veselé. Na třetí poslech ti tam ale vskočí pochybnosti v podobě démonických předtuch.

Všelijaké zvuky, jako například houkání ve „Všem jebne“ jsou, předpokládám, dílem Necrococka. Mají pouze funkci „dalšího nástroje“ nebo mají vyjadřovat ještě jiný rozměr té které skladby (zde tedy např. vyběhnutí do lesa v noční košili)?

Tam houkám já, divím se, žes to nepoznal, Necrocock přece na rozdíl ode mě dokonale intonuje. On pracuje se svým hlasem a harmoniemi velmi citlivě, dovede se vžít do tématu i do rytmu, dokonce bych řekl, že svoje party míchá jako malíř barvy na paletě.

Ilustroval jsi souborné vydání povídek Howarda P. Lovecrafta, ovlivnilo to nějak tvojí tvorbu? Nemůžu si pomoci, ale působí to tak na mě stále víc…

Lovecrafta mám rád od mládí, ale nemůžu říct, že bych na něm po letech nějak přednostně lpěl, vypořádal jsem se s ním hudebně už na „Konvích“. To ilustrování je hodně příjemná práce, grafika mě uklidňuje.

Mimochodem, tvoje nejoblíbenější Lovecraftova povídka? A proč?

O tom podmořském chrámu, jak tam vchází ten zvědavý důstojník ze ztroskotané ponorky, nevybavuju si teď název, ta má takový bezprostřední účinek, hodně vybočuje z obyčejného hororu.

Co tě tak láká na Indii? Je z tvého pohledu Indie taková, jak je středoevropanům vykreslována (myslím přelidněnost, katastrofální životní prostředí a jeho ochrana, neúcta k ženám apod.)?

Indická civilizace funguje asi čtyři tisíce let bez výraznější změny, je neuvěřitelně pestrá kulturně, biologicky i geograficky. Ale uznávám, že se to těžko vysvětluje někomu, kdo tam nebyl a věří nesmyslům z médií.

Cítíš se být po sedmi řadových albech MASTER´S HAMMER ještě stále pravým metalistou?

Já nevím, co to je pravý metalista, mohl by mi někdo stručně a srozumitelně vysvětlit co to je? Třeba bych se pak vynasnažil na chvíli se jím stát.

Sleduješ třeba i osudy kapel, se kterými jste těsně po revoluci v České republice byli za hvězdy nejvyššího kalibru (TÖRR, KRYPTOR, DEBUSTROL, ARAKAIN atd.)?

Jmenoval jsi kapely, které jsem sice znal, ale ovlivnili mě úplně jiní hudebníci: Lemmy, Schnittke, Beefheart, Zappa, Yello, Klaus Nomi, Venom, Nina Hagen, CAN, atd... v chaotickém pořadí. Ze současných jedině SunnO))), možná Ghost, ale nejvíc mě teď baví Die Antwoord.

A jak vzpomínáš na tohle období v podání MASTER´S HAMMER? Udělal bys, kdybys mohl, něco v té době jinak?

Všechno, co se mělo udělat, bylo uděláno přesně tak, jak mělo být, a nic se s tím nedá dělat. Já jsem spokojen.

V mezičase mezi jednotlivými posledními alby vám vyšlo poměrně dost singlů (tedy čtyři, jestli dobře počítám), co je motivem jejich poměrně častého vydávání a vyplatí se vám to vůbec – a teď to nemyslím jen finančně, ale i časově, s úsilím vynaloženým např. na tvorbu obalů apod.?

Byly to takové prázdninové výkřiky – písně, které nejdou zařadit na řadovou desku (s jedinou výjimkou), a které by bylo škoda nevydat, malé fetiše v omezeném nákladu pro potěšení, nejde to dělat pořád, všechno se časem omrzí.

Evidentně vám tedy až zas tak nevadí stahování hudby z různých serverů, když jste takto přičinliví, je to tak? A jak vlastně nahrávání financujete? Myslím, že crowdfundingovou kampaň ve spojení s MASTER´S HAMMER jsem ještě nezaregistroval…

Stahování je jako živel, se kterým se nic nedá dělat, všechno je najednou všude, ale zároveň nikde. Vydávání desek mě ale baví jako řemeslo, hraju si se zvukem a obalem, hodně rozdávám. Jsme na tom finančně rozhodně lépe, než kdybychom byli pod nějakým labelem, i když zisk rapidně klesá v posledních letech.

Nedávno jste uveřejnili klip ke skladbě „Phenakistoscope“. Znamená tvůj první pokus na poli filmovém, slibující další a ještě barevnější a rozmanitější budoucnost?

Nesnáším klipy a doufám, že je to z „Phenakistoscopu“ znát. Z takového odporu může vzniknout i klenot, jakým byl svého času vynikající klip „Za chvíli pohřeb“, na němž je statický černobílý obrázek - kresba pohřebního vozu, pod tím nápis „Za chvíli pohřeb“ a do toho hraje kluzká elektronická přestávková hudba. Pravdou ale je, že teď pracuju na pohyblivých kresbách, které se hodí k mojí muzice víc než cokoli jiného.

Nepřišlo ti někdy symbolické, že tvé příjmení Štorm evokuje anglický výraz pro bouři „Storm“? Já jsem si dokonce v mládí myslíval, že je to jeden ze způsobů tvého uměleckého vyjádření…

Já jsem si své předky nevybral, klidně jsem se mohl jmenovat jinak, na tvorbě by to nic nezměnilo. Náš rod tohoto příjmení přišel kdysi dávno ze severního Německa, ale mám minimálně čtvrtinu moravské krve a dost se s tím vypořádávám.

Vím, že s tím budu možná až nepříjemně otravovat, ale myslím, že bez oné otázky by náš rozhovor nebyl kompletní – takže, skutečně je absolutně vyloučené, že bychom ještě kdy viděli MASTER´S HAMMER živě? Když si vzpomenu na sukces KRABATHORu při podobné příležitosti na Brutal Assaultu v roce 2014, myslím, že by to stále ještě stálo za to…

Zeptej se Necrococka.

Jak si mimochodem užíváš účinkování v MORTAL CABINET? A jaký máš pocit z koncertů tohoto projektů? Nevlívá ti tohle živé hraní do žil chuť to zkusit i právě s MASTER´S HAMMER? Prý dokonce hrajete i „Vracejte konce na místo“…

Příprava je vždycky úmorná, ta hnusná klaustrofobní sklepní zkušebna, cestování, stěhování aparátu, ale na pódiu to najednou z člověka kouzelně spadne a ožívám nevídanou silou, to ale znají všichni muzikanti. Vystupování s MORTAL CABINET znamená velkou zábavu v backstagei před i po, setkání s úžasně originálníma lidma. Tady bych chtěl vyzdvihnout osobnosti bubeníka Bena Danielse, kytaristy Edgara Schwarze a videoartisty Martina Fischera, to je parta neskutečně nápaditejch duchů, který mě dodávaj sílu. „Konve“ hrajeme, je to jednoduchá písnička.

Už jsem o to kdysi prosil hochy ze ZNOUZECTNOSTi, kteří jsou také slavní mimořádně malebnými rýmy - zvládl bys na závěr našim čtenářům napsat jen tak od boku nějaké hezké čtyřverší s užitím názvu našich stránek?

Ukončil pitvu
a skalpel nakažený olíz
leprosním pahýlem
vyťukal Metalopolis.

Foto © Radek Brousil